Úvod

To vedro! A evangelium říká: Číše vody studené pro bezvýznamné! A ta číše je tady projevem pochopení, přijetí a otevřenosti. V posledních třech verších desáté kapitoly Matoušova evangelia, kde se tolik mluví o obtížnosti a nepřijetí, se Ježíš zaměřil na přijímání a odměnu učedníků. Jestli je něco typickou chutí křesťanství, tak je to otevřenost a přijetí těch druhých, byť tak jiných a odlišných. A pak uctivý rozhovor. A jestli něco neumíme, tak právě tohle. Štěkáme po sobě, dělíme se na protistrany, blokujeme jeden druhému rozvoj. Není to soutěž názorů, ale moci a soběstřednosti. Pojďme jednat jinak!

Za ty roky, co čtu Bibli, je mi jasno, že se Boží plány naplňují v rodinách. Ale pozor – ve velice netypických rodinách! Dnes připomínám jednu z nich – Abraham, Sára, Hagar a ty děti. Mohl bych připomínat další rodiny – snad někdy jindy. Dneska chci říci, že těmhle nezvyklým rodinám Bůh všemohoucí přeje, drží je, má pro ně svou spravedlnost. Bůh podle Bible není úzkoprsý a naštvaný, když nejsou všichni srovnaní podle představ devatenáctého či dvacátého století. Posuďte sami. Čtu k tomu podle ekumenického lekcionáře Genesis 21:8-21

Nejsou lidi na práci! Ježíš unaven nebyl, ale vycítil, že lidé kolem jsou notně unaveni. Jsou jako ovce bez pastýře, skleslí a bez naděje. Dnes je to dost podobné! Jednou se řekne tohle a podruhé ono. A jako by to bylo normální! Samé osočování a hádání a neklid. Copak se na to dá dívat?! Ježíšův lék je prostý: Je třeba lidi na práci, na osobní práci, na péči o duši. Pastýři musí mezi své ovce! A protože na tuhle práci lidi moc nejsou, tak je třeba požádat nebesa: Pane pošli! A to druhé: Je nutné být s lidmi, poslat třeba nedokonalé dělníky a dát jim jasné úkoly a podporu. Pak taková komická Dvojka: Jidáš a Šimon Kananejský… Ale oni udělají to, co se jim samotným ve snu ani nezazdálo… (Matoušovo evangelium 9:35-10:23)