naslouchání
Všem bez rozdílu. Voleným i zaměstnancům pomůže vnímavá, nestranná a otevřená pozornost
rozhovor
Někdo musí začít. Řeč vyplavuje bolest i radost. Na otázku se dá odpovídat otázkou a společně hledat. Rozhovor je cestou
doprovázení
Každý musí sám za sebe a přesto je dobré být blízko, vedle, po boku. Hledat smysl
a význam okamžiku je výsada a čest
podpora
Zájmem, přítomností, modlitbou, obyčejnou pomocí, ochotou unést aktuální okamžik s vírou v budoucnost
13. 12. 2025
Stále a pořád
Jídelna staré budovy LRS Chvaly o.p.s. každou neděli 10:30. V nemocnici jsem třikrát do týdne mimo neděli. A je možné si domluvit schůzku.
2. 6. 2025
Každou neděli v 10:30
V jídelně staré budovy LRS
více aktualit
Taky se bojíš?
Pán Bůh nestvořil náš svět beze strachu. Je zcela normální, že se bojíme. To patří k životu. Není však normální, když nás strach požírá! Víra se strachem počítá a přemáhá jej. Přemáhání strachu lidi vždycky sjednocovalo. Ať to byly Solovki kde se ztratily rozdíly mezi pravoslavnými, římskými a jinými křesťany. Dachau, nacistický koncentrák, kde byli řádoví bratři, biskupové a kazatelé všech možných křesťanských církví. A opět zajedno. A dokonce u prostřeného stolu chleba a vína. Jižní Amerika, Afrika, Kampučie, Čína, první ateistický stát světa Albánie… Kam se podíváte, tam je čeho se bát! Ale ten strach nakonec přemáhá víra, která vede k lásce, jednotě a soudržnosti. A tady si můžeme říci, že dnes už si nevyberete, netrpí jen křesťané, ale židé, jezídé, muslimové. Zběsilé časy! A velká příležitost vytvářet časy vzájemné blízkosti a pochopení. (Pár poznámek k textu Matoušova evangelia 14:20-34)
více videí
blog
podcast
video
Taky se bojíš?
Pán Bůh nestvořil náš svět beze strachu. Je zcela normální, že se bojíme. To patří k životu. Není však normální, když nás strach požírá! Víra se strachem počítá a přemáhá jej. Přemáhání strachu lidi vždycky sjednocovalo. Ať to byly Solovki kde se ztratily rozdíly mezi pravoslavnými, římskými a jinými křesťany. Dachau, nacistický koncentrák, kde byli řádoví bratři, biskupové a kazatelé všech možných křesťanských církví. A opět zajedno. A dokonce u prostřeného stolu chleba a vína. Jižní Amerika, Afrika, Kampučie, Čína, první ateistický stát světa Albánie… Kam se podíváte, tam je čeho se bát! Ale ten strach nakonec přemáhá víra, která vede k lásce, jednotě a soudržnosti. A tady si můžeme říci, že dnes už si nevyberete, netrpí jen křesťané, ale židé, jezídé, muslimové. Zběsilé časy! A velká příležitost vytvářet časy vzájemné blízkosti a pochopení. (Pár poznámek k textu Matoušova evangelia 14:20-34)
Nevzdávej to!
Nevzdávej to! Sice projdeš hořkým poznáním o sobě samém, o Bohu a o těch druhých lidech, ale určitě ten život můžeš zvládnout. Nebal to! Jákob, ten poslední ze třech patriarchů, dostal od Boha zjevení pravdy (říká to prorok Malachiáš) a úžasně se změnil a dozrál. Je z něj osobnost, mudrc, mystik. Umí se modlit, nebojí se klanět, bojí se, že by mohl zabít, nejen být zabit. Dejme Pánu Bohu šanci, aby s námi pracoval! (Genesis 31, Matoušovo evangelium 14:13-21)
Říká se, že ryba smrdí od hlavy. Tak u ryb to asi platí, ale o pravdivosti přeneseného významu na lidskou společnost silně pochybuji. Tady to smrdí od ocasu. My všichni všechno chceme zalevno! Ten blahobyt, ty možnosti, to zdraví, ty meruňky a úrodu obecně, ty dobré politiky… Ne, všechno si musíme odpracovat. Naši páni a dámy tam nahoře jsou jen takoví, jací jsme my, co všechno sobě samým omlouváme, to si také omlouvají i oni. Budoucnost si musíme odpracovat. Doma, v ulici, v obci. Všude. Máme dobré příklady v Evangeliu. Zítra čteme Matoušovo evangelium 13:44-50 a Genesis 29:15-28
