Úvod

Říká se, že ryba smrdí od hlavy. Tak u ryb to asi platí, ale o pravdivosti přeneseného významu na lidskou společnost silně pochybuji. Tady to smrdí od ocasu. My všichni všechno chceme zalevno! Ten blahobyt, ty možnosti, to zdraví, ty meruňky a úrodu obecně, ty dobré politiky… Ne, všechno si musíme odpracovat. Naši páni a dámy tam nahoře jsou jen takoví, jací jsme my, co všechno sobě samým omlouváme, to si také omlouvají i oni. Budoucnost si musíme odpracovat. Doma, v ulici, v obci. Všude. Máme dobré příklady v Evangeliu. Zítra čteme Matoušovo evangelium 13:44-50 a Genesis 29:15-28

Mluvit druhým do života, to umí každý. Manželství podle našich vzorů ale nemusí být to nejlepší. Vztah zraje a my jej smíme doprovázet a modlit se. A modlit se, to není málo! Text (Genesis 25:19-34) je plný modliteb a zdánlivě bezmocného rozsévání (Matoušovo evangelium 13:1-23). A úroda přece přišla. A když už se ti dva chystají na svatbu a nebo mají svoje krize či se dokonce rozvádějí, potřebují ty, kteří vedle nich stojí, naslouchají a drží. A nežvaní nevyžádané rady. Svatba není k tomu, abyste pochválili něvěstin „mejkap“, šaty a svatební dort… A zkritizovali prasklou tetičku. Jsme u toho spolu s nimi, abychom jim slíbili, že budeme vždycky nablízku. S něčím vůbec nic nenaděláte, ale naopak, jsou věci, které nesmíme zanedbat.

To vedro! A evangelium říká: Číše vody studené pro bezvýznamné! A ta číše je tady projevem pochopení, přijetí a otevřenosti. V posledních třech verších desáté kapitoly Matoušova evangelia, kde se tolik mluví o obtížnosti a nepřijetí, se Ježíš zaměřil na přijímání a odměnu učedníků. Jestli je něco typickou chutí křesťanství, tak je to otevřenost a přijetí těch druhých, byť tak jiných a odlišných. A pak uctivý rozhovor. A jestli něco neumíme, tak právě tohle. Štěkáme po sobě, dělíme se na protistrany, blokujeme jeden druhému rozvoj. Není to soutěž názorů, ale moci a soběstřednosti. Pojďme jednat jinak!