Blog

Pokud hledáte textové poznámky k videu, podívejte se sem. Od 30.11.2025 jsou postupně uveřejňovány spolu s videem v tomto souboru.

Tady si můžete stáhnout jednotlivé texty. Pokud jsem někde udělal nějakou chybu, napište mi. Pokud je někde použijete, bude mi potěšením, když to budu vědět.

Postavení a úloha žen ve veřejném životě. To bývá téma těch, kteří chtějí posunout skutečnost na novou úroveň. V parlamentu, ve společnosti i v církvi. A samozřejmě, že s tím důrazem nebývají vítáni. Jsou to feministky, progresivisté a podobně. Domácí scéna často zvedá obočí ve chvíli, když zaslechne, že je v rakouském parlamentu téměř polovička žen a podobně. V církvi se ozývají ženy samy, například nedávnou konferencí s vtipným názvem „Že(h)nám“ Jak vidí místo žen starší a ve své podstatě konzervativní muž?

Když někdo řekne „zanedlouho“, saháme po kalendáři a nebo rovnou měříme čas. Co když to ale není časový údaj?! To Ježíšovo „zanedlouho“ má obsah – je dramatický a bolavý, ale nakonec přijde proměna a s radost. Přečtěte si! Celý text poznámek je uvnitř ke stažení.

„Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.“ (Janovo evangelium 10:11-16)

Schopnost kultivovaně a věcně vyjádřit nesouhlas patří k nejdůležitějším výzvám naší společnosti. V době vyhrocených konfliktů a populismu potřebujeme více než kdy jindy rozvíjet charakter, který ustojí i náročné diskuse. Inspiraci můžeme najít v Ježíšově postoji, který dokázal čelit konfliktům otevřeně, pevně a přitom s hlubokou lidskostí a respektem vůči oponentům.

Nedotknutelnost je jen klamná iluze. Jak odolná je naše demokracie? Síla velmocí stojí na představě nedotknutelnosti jejich vůdců a nejbližšího okolí. Svět násilí, odplaty, vydírání a krutosti se však nikdy neudržuje jen jedním člověkem. Jeho pád sice způsobí otřes ve smečce loajálních hrdlořezů, ale destrukce systému nenávisti si vyžádá víc. Historickou změnu. Kolaps zdrojů. Krizi prostředí. Tak jako kdysi přinášely nilské povodně úrodnou půdu až do delty, než se tok zpomalil, voda se začala zadržovat a půda zasolila. A někdy je ke změně třeba i chyby mocných – třeba v podobě velké přehrady, jejíž výstavba nakonec přinesla víc škody než užitku. I prosté rozhodnutí může mít poločas rozpadu, který vládce i jejich opory nakonec pohltí.

Rádi setrváváme v představách o míru, shodě, spolupráci. Každý z režimů to tak měl a půjdeme-li zpět, tak i církev žila v představě, že se musíme dohodnout a pak to teprve bude to správné. Davidova žalmová píseň (133. Žalm) staví jasný ideál: „Jak je to vzácné a jak příjemné, když bratři žijí spolu v jednotě! Jak vzácný olej na hlavě, stékající po bradě – po bradě Áronově tekoucí, po jeho rouchu až po cíp.“ Svornost, jednomyslnost však samotnému Davidovi i jeho potomkům zůstala ideálem. Připusťme si to. Neměl ji ani Pán Ježíš ve svém nejužším týmu. V prvních dnech církve platilo: „Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.“ (Skutky sv. Apoštolů 4:32) Nepřetrvalo to ale ani pár chvil a byly tu rozdíly. A položme si otázku: Byla to chyba? Anebo je to prostě tak.

Slyšel jsem říkat, že se ze zvolených zastupitelů stávají teflonoví lidé, tedy všechno po nich steče, nikdy se nenamočí dost, aby nesli odpovědnost a podíl na práci. Stejně tak ti jmenovaní. Ztratí cit. Vidí jen jediné: Svůj osud a své vítězství. Všude a na jejich sociálních médiích zvláště se neustále fotografují zleva a zprava, na lyžích a u vlajky. Pořád tam musí být. S námi lidmi je to takové, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně, jak to řekl v roce 1887 lord John Acton. A tak tito lidé konečně vládnou, protože pro vládu byli zrozeni. To Bůh zařídil, aby tady byli.

Tenhle text je pro všechny, kteří pečují o lidské zdroje. Takhle se to dělá! Dává se možnost a šance každému, kdo je ochoten dělat, podřídit se a jít tam, kde práce roste pod rukama. Nevymrzuje, nedělá ze sebe celebritu, která potřebuje zvláštní zacházení. Je vděčný za možnost práce. Zatímco žijeme v prapodivném světě, Ježíš mluví o jiné spravedlnosti.

Stává se mi, že neodpovídám jen na dotazy zaměstnanců či volených členů Parlamentu, ale také na vzrušené dotazy věřících. Těch, kteří sledují některý ze zákonů a dalších, kterým se zásadně nelíbí nominace Sněmovny na státní vyznamenání či jiných, kteří by chtěli vědět, zda si opravdu někdo v Parlamentu myslí, že je řada církví, které odmítají transfúzi krve pro své děti. A podobně… Vzpomněl bych si ještě na další příběhy, které vycházejí z toho, co lidé zaslechnou v médiích a dotvoří pod vlivem některých komentátorů. Jistě, v Parlamentu jsou jen lidé.

Ježíš však navzdory bouři spal. Snad si před ulehnutím citoval Davidův žalm (3:6n): „Uléhám ke spánku, vstanu zas – Hospodin sám mě podpírá! Z tisícihlavých šiků nemám strach, i když mě svírají ze všech stran.“ Usnul proto, že byl unaven. Usnul, protože věděl, co jej čeká na druhém břehu. Možná… Nevíme. Usnul, jako když jej do vody hodí. Navzdory všemu kolem se za ním hladina spánku zavřela jako voda za vhozeným kamínkem. Tak bychom si přáli usínat a spát i my. Klikněte si uvnitř článku pro celý text.

Třetí neděle po Zjevení Páně. A opět Ježíšovy začátky. Tentokrát podle Matouše (8:1-13) a Dopisu Římanům 1:13-17. Text je v článku, když si jej rozkliknete. Je tam text ke stažení.

Kázal jsem v Brně: Tak oni se berou? A to tak brzo? A to museli? A koho si vlastně bere? A kde měl veselku? Naše přirozeně důležité otázky. A protože je soužití muže a ženy velice důležitým motivem a v Nové smlouvě dostal jeho začátek nový a důležitý význam, dali jej otcové ve starocírkevních perikopách ke čtení na tuto neděli. První po Křtu Páně. Tady to všechno začalo.  (Uvnitř článku odkaz na stažení textu)

Ježíš překvapil svého příbuzného a lpěl na tom, aby byl pokřtěn. On? Ten, který to nepotřeboval? Nebylo třeba, aby dělal pokání a na znamení toho se ponořil do vod Jordánu. Klikněte si právě sem a otevřete článek a v něm máte poznámky ke stažení.

Určitě jste dnes v kostele četli text o třech mudrcích z východu. Dorazili zmateně na hrad do Jeruzaléma. A kdyby četli u pana Heroda malé proroky, věděli by, že správná adresa je v Betlémě a hned by je tam poslali. No což, ani tehdy se proroci moc nečetli… A já si dnes řekl, že zůstanu u textu z malého proroka Nahuma. Je v Heslech Jednoty bratrské, tak přece nebudu kličkovat! A moc jsem si pochutnal. Abyste si pomlaskávali se mnou, musíte do poznámek, které najdete právě tady ke stažení. Rozklikněte si celý článek a stahujte tady.

Ve svaté noci jsme četli úryvek z listu Titovi (2:11 a 3:4), kde je cudně přeloženo něco jedinečného ve slovech: „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem…“ A bylo to skutečně zjevení spásy se vším všudy, jak se lépe překládá (řecky epifaino). A učedníci a ženy to zažívali až po vzkříšení. Ono epifaino či zářivé faneroō vyjadřuje vždy něco podobného jako nově objevená kometa či to, co rolničkami doprovází píseň Oborohu: Spatřujeme světlo! Rozklikněte si: Tady je celý text ke stažení…

Státní technická kontrola je podmínkou fungování našich automobilů. A měla by doprovázet i naše tělesné fungování. Tak zvané preventivní prohlídky jsou dobrou oporou našich ambicí. Screening, tak se tomu říká u nás pánů… Přečtěte si o mé prohlídce na urologii

Podcast natáčí Jan Berki, je ale hostem a ptá se pozvaný. Tentokrát padl volba na mne. Je to poprvé, co o mojí a naší práci mluví jiní. Toho si velice vážím! Poslechnete si jej tady na Spotify. (otevřete si blog)

(Uvnitř článku odkaz ke stažení) Kdysi jsem zakládal časopis Zápraží s touhou vytvořit médium pro kraj východně za Prahou. Leželo mi na srdci Říčansko. Říkal jsem tomu Zápraží, protože nedaleko za Prahou najdete krásná míst a nesmírně zanedbané lokality. V době, kdy jsem to tvořil (2007) byly ještě některé obce se zdroji vody ve studnách a bez kanalizace. Dnes je vše jinak. Zápraží zůstalo…

Zkušený moderátor si pozval církevního tituláře, který tradičně žlučovitě reaguje. Podařilo se mu jej vytočit a pak nahrávku zveřejnil. Nestříhá ji, taky tradičně… Takže děs! A se zveřejněním záležitost komentovali věřící a nevěřící, postovali rozhovor a posloužili výdělku společnosti, která rozhovor produkovala. Co je skutečné zlo? To zneužití anebo to, co v rozhovoru říká titulář? A proč?

Je konec roku, venku už občas poletují vločky. Je konec církevního roku a to je čas, ve kterém se čtou texty o posledních věcech, tedy o skutečné spravedlnosti, která přetrvá všechno. Proto ten úvod. Učedníci ukazovali Ježíšovi vznosný chrám z Herodova období, my si můžeme ukazovat OSN či nějakého prezidenta a parlament – a on, Ježíš, vypráví příběhy o své spravedlnosti, která je osobní. Týká se vztahu k němu a k jeho království. A  mezi těmi příběhy vypráví také o svatbě.

Píšu pro pacienty ve Chvalech, kterým v neděli ráno v 10:30 zkouším předat to, čím jsem pro ně týden žil. Někdy to jde, někdy se zadřeme v polovičce a povídáme. Tohle je psáno pro neděli 17. 11. 2024

V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR je vystavena Tóra s číslem 41. Nábožensky nepoužitelný předmět, který připomíná své majitele v Uhříněvsi i spoustu dalších, kteří nepřežili jednu z totalit 20. století

Obcházím pokoje, vítám nově příchozí a představuji se. „Pěkně vás vítám! Já jsem Daniel a kdykoli mne budete potřebovat třeba na kus řeči, stačí říct sestřičkám!“ Mladá paní na lůžku bleskově odpovídá a představuje se: „Já jsem Eliška!“ a napřáhla mi ruku k pozdravu tak, jak to jen dovede člověk stižený změnami na mozku způsobenými mrtvičkou či něčím podobným.

Od 5. do 22. listopadu 2024 jej budeme vystavovat ve dvoraně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Připravujeme výstavu průběžně s poslanci, panem kancléřem a také s tiskovým odborem PSP, jeho ředitelkou a pracovníky PSP. Upřesňujeme obsah a okolnosti zveřejnění. Na snímcích představuje záměr pan rabín David Maxa.

Dostali jsme skvělou nabídku: Hrnečky do našeho zázemí, abyste si u nás mohli uvařit čaj – třeba bylinkový – a nebo kafe. To potěší. Zařizujeme druhou místnost zázemí na odpočívárnu – Ušák, podnožka, případně tma, abyste se mohli na chvíli schovat před zuřící bolestí migrény a nebo jen naléhavými telefonáty. Jde nám o Vaše zdraví – přátelé – zaměstnanci i volení.

V místnosti G 63 ve Velikovském domě – zvenčí viděno na samotném rohu Tomášské a Malostranského náměstí je nové zázemí kaplanské služby. Vstup zevnitř je přes dvoranu před Konírnou, v pravém rohu přes „mokrý dvorek“ takže jde o významnou blízkost kapli. Říká se té místnosti také badatelna.

Program Noci kostelů ve Sněmovně. Otevíráme kapli. Klikněte a najdete oficiální program.

Od 17:00 do 22:00 bude sněmovní kaple přístupná z Thunovské ulice. Vchod bude označen.

v sobotu 13.4.2024 v 18:00 byly závěrečné bohoslužby v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Bohoslužbám předsedal P. Milan Hanuš, sněmovní kaplan a dómský farář.

Hledáme formu připomenutí velkého množství našich spoluobčanů, kteří zmizeli v hrdle nenávisti a smrti. Zdá se, že se otevírá historická možnost zapůjčení torza jednoho z 1564 svitků, které svezli nacisté do Michle a komunističtí vládci je všechny prodali do Velké Británie. Letos je to právě šedesát let.

Všem voleným členům Parlamentu ČR a všem zaměstnancům domů Parlamentu na Malé Straně přejeme Boží blízkost a pomoc. Hezké svátky! Bratři Milan a Daniel

Daniel Kvasnička bude k dispozici pro krátkou, osobní připomínku a utvrzení na cestě změny. V liturgii společně budeme citovat Žalm 51, žalm pokání „Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost…“

Sněmovní kaplan P. Milan Hanuš zastupoval nejenom Římskokatolickou církev, ale i sněmovní kaplany na shromáždění na připomínku Dne holocaustu v Senátu Parlamentu ČR.

Každoroční příležitost přivítat hudebníky, mladé muzikanty a zpěváky a také J.Em. pana arcibiskupa Mons. Jana Graubnera a poslankyně a poslance i zaměstnance Sněmovny a Senátu.

Sekulární stát, sekulární parlament. A v něm lidé, kteří mají duchovní potřeby… A tak si zvou duchovní. A aby ti faráři nemuseli kopírovat písně, máme tu zpěvníky.

Poslanecká sněmovna vydala první číslo svého zpravodaje. Autoři textů nás požádali o rozhovor. V textu je celý tištěný zpravodaj ke stažení.

Obrazové svědectví o hledání kompromisů, které naši zemi posouvají dopředu. Budeme mít tedy manželství/partnerství se všemi právy a také povinnostmi?

Sněmovní kaplan byl 28. 10. 2023 přizván k bohoslužbě v Národním památníku na Vítkově, která nesla název Modlitba za domov

Brožura k otevření kaple PSP a také půdorys z architektonického ateliéru Josefa Pleskota.

Kaple Poslanecké sněmovny PČR bude otevřena v rámci státního svátku stejně jako ostatní sněmovní prostory. Dopoledne bude kaplan součástí sváteční bohoslužby v Národním památníku na Vítkově. Akce se jmenuje www.modlitbazadomov.cz A odpoledne bude v kapli a rád provede všechny příchozí.

Co dělá kaplan? Vede také rozhovory o tom, co v Bibli je a není, vysvětluje, je otevřen kritice. Nebo dává lekce z rétoriky, učí gesta a připomíná humor, kterého je v politice vždycky málo.

Webové stránky mají dvě cílové skupiny: Předně zastupitele a zaměstnance, to je první skupina, která si může navyknout na tuto cestu k informacím o službě kaplanů. Druhou skupinou jsou věřící různých církví a občané, kteří se zajímají o službu kaplanů.

To, že má Česká republika funkční demokratické struktury je vzácnost. Tím pádem ctíme svoje role v běžném životě. Každý z nás. Proto se o stabilitu těchto institucí musíme starat. Starat se o Parlament, vládu i prezidenta. Starat se, to znamená v našem podání modlitbu a tichou službu tam, kde je potřeba.

Časopis Křesťanské misijní společnosti s názvem Život víry, čtený v evangelikálních kruzích všech církví, přinesl fotografii a agenturní zprávu o ustavení kaplanské služby. Server Blesku zveřejnil fotogalerii z uvedení do služby a odpovědi arcibiskupa a politiků. Redaktoři Katolického týdeníku si vyžádali příspěvek přímo do rubriky Odpovědna:

Mluvíme o jednom manželství. A přitom jsou tu dvě skutečnosti a pro obě se používá slovo manželství. Přemýšlejte se mnou, prosí Daniel Kvasnička