Učedníci se učili následovat Ježíše. Matoušovo podání důsledně říká, že byl Ježíš první a na loď nastoupili všichni za ním, protože jej následovali. To on mohl za to, že nastoupili na trajekt ve chvíli, kdy by to rozumní lidé odložili, zvláště ti, kteří měli něco společného s rybařením. Možná si řekli – jako mnoho dnešních křesťanů – když nastoupím s Ježíšem, bude klid a pohoda. To, že se stahují mraky, to ještě nic neznamená… Byla to věc důvěry, že šli za Ním. Tak jako tak důvěřovali. Nastoupili a bouře začala v tu chvíli. Bouře to nebyla ledajaká. Seismos znamená cosi jako země i vody třesení.
Ježíš však navzdory bouři spal. Snad si před ulehnutím citoval Davidův žalm (3:6n): „Uléhám ke spánku, vstanu zas – Hospodin sám mě podpírá! Z tisícihlavých šiků nemám strach, i když mě svírají ze všech stran.“ Usnul proto, že byl unaven. Usnul, protože věděl, co jej čeká na druhém břehu. Možná… Nevíme. Usnul, jako když jej do vody hodí. Navzdory všemu kolem se za ním hladina spánku zavřela jako voda za vhozeným kamínkem. Tak bychom si přáli usínat a spát i my. Celý text ke stažení je zde. Klikněte si.
