Videa

Tentokrát z epištoly, tedy dopisu Jakubova (1:17-21). Apoštolské dopisy, to je praxe víry. To už není Ježíšovo evangelium, ale laskavé bratrské rady a běžný život těch, kteří na ty rady čekají, opakují si je a žijí to evangelium podle nich a věří jim. Apoštol Jakub vytříbenou řečtinou, my bychom řekli „hezky česky“, vysvětluje, jak se Pán Bůh hněvá a umí to, protože při tom hněvu nepřestává milovat. A jak to my neumíme. Nicméně – Jakub, řečený Spravedlivý, nás dobře navádí, jak se můžeme naučit svůj hněv zvládat. To je jeho katolický (tedy obecně křesťanský) dopis, který jsme četli.

Ježíšova slova o smrti a vzkříšení a nejen o tom, která jsou pod pojmem „zanedlouho“, byla tak bolavě nejistá pro učedníky a zůstávají i pro nás. Kdy už?! Kdy se změní tenhle svět, kdy církev, kdy a jak se změním já, moje rodina. Kdy se vyčeří osobní či politická situace? Termíny zůstávají bolavě nejisté pro nás i pro pacienty a nezůstává, než důvěřovat. Musíme procházet drama bolesti, rodičovských úzkostí a stát se spolupracovníky té proměny a nového života. Nebojte se, na nic nebudeme sami. Slova z Janova evangelia (16:16-22) podle starocírkevních rozpisů čtení na neděli Jubilate po Velikonocích.

Podle rozpisů staré církve se čte na Neděli Milosrdenství text z Janova evangelia 10:1-16. Ve světě, který už nezná pastýře, ty zlé stejně tak nedovede odlišit od dobrých, se pokouším interpretovat slova, která jsou podle mne extrémně důležitá. Tenhle svět potřebuje lidi, jejichž pastýřský charakter posune dopředu to, co se zdá vyčerpané a objeví něco jiného, nač nemáme odvahu ani pomýšlet…

Dvě věty o tom, jak zlým posedlý člověk ani nemohl mluvit. Ježíš zlého ducha vyhnal a němý mluví! Podle mne naprosto skvělý okamžik. Tady ten člověk mluví! A mluví normálně! Já bych teď čekal, že on sám chválí Pána Boha a slibuje, že hned jde za Ježíšem. A zástup opěvuje Boží moc a všichni se radují! A je to naopak! Vůbec nic. Je ticho. Jestli něco, tak tu a tam skupinka těch, kteří všechno, co právě viděli, zpochybňují. Rozumíte tomu?

Léčebné a rehabilitační středisko Chvaly poskytuje rehabilitaci tam, kde může. V tom pro tělo a duši děláme, co jde. Pacient odchází někdy domů obohacen tím, že přijme svůj stav, respektuje své tělo a na duši má jasno, že je to tak dobře. Žijeme v mezích, které nejsou omezením, ale prostorem k rozvoji. O tom vypráví i dva texty podle starocírkevních perikop: Matoušovo evangelium 15:20-28 a zvláště 1. dopis do Tesaloniky 4:4 „Každý se naučte zacházet se svým tělem v posvěcení a úctě…“

Lidé postižení velkou mocí selhávají. Představují se v ještě větší moci, špulí pusinku, lezou na obrazovku, oslovují národy a vyhazují všechny, kteří s nimi nesouhlasí; slibují nemožné a zakazují všechno včetně toho, co zakázat nejde. Ježíš, obtížený veškerou mocí, se noří do absolutní bezmoci. Má hlad, je sám, chodí za ním nezvané návštěvy. V ďábelském pokušení obstojí. A jak! Poslechněte si podle Matoušova evangelia 4:1-11

Předjaří pod Strahovem, alespoň moje představa po dnech mrazu… Evangelium nás učí něčemu z Božího charakteru. Seje všude a vždycky. Beton, skály, močál, trní a smetiště, nakonec i dobrá půda. Nepřebírá, prostě seje. Nezkoumá účinnost. Tajemství, zemědělské krypto království Božího popisuje podobenství o rozsévači z Lukášova evangelia 8:4-15, které čteme podle starocírkevních perikop na následující neděli.

Hledám lidi na práci. To jako fakt! Práce nám roste pod rukama a mně se dobře dělá v týmu. Pokud si navzájem sedneme, rád (se) naučím, předám, pomůžu. Fakt hledám! To je zřejmě nejen můj problém, ale také hlavní téma textů ze starocírkevních perikop (Matoušovo evangelium 20:1-16). Dnešní slovo pro pacienty Léčebné a rehabilitační středisko Chvaly Je to slovo o jiné spravedlnosti, kterou káže Ježíš v evangeliu.

Kázání 9.2.2025 v Praze na Smíchově ve Vrázově ulici, ke kterému mne pozvali, protože kazatel jim stůně… A začínaly prázdniny. Odpoledne jsem byl opět ve Chvalech, v domě Bethesda. Všimněte si varhanního preludia a na konci postludia; lepší, než kázání…

Jaký je rozdíl mezi ležícím a spícím Ježíšem a tím, který je vzhůru a na nohách? Vlastně žádný. Vždy je na palubě. Jsou časy, ve kterých je třeba ustát všechny bouře a nevyvádět. Jindy je rozumné volat v modlitbě o záchranu. Ale vždycky je Pán Pánů s námi. Nikdy nejsme sami. A tady, v příběhu Matoušova evangelia (8:23-27), učedníci Mistra probudili. Tak to vyhodnotili a mají naši důvěru. On utišil nejprve jejich mysl a pak přikázal větrům a moři. Mluvíme samozřejmě o našich bouřích bolesti, samoty a nepochopení…

Malomocný neměl budoucnost. Pohané neměli nárok na dobrodiní lidu Božího. A přece! Nejen zdraví, ale budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem, protože věřili. Abraham byl kdysi taky pohan, to až v dospělosti uvěřil. Tím pádem je naděje i pro nás…

Tak oni se berou? A to tak brzo? A to museli? A koho si vlastně bere? A kde měl veselku? Naše přirozeně důležité otázky. A protože je soužití muže a ženy velice důležitým motivem a v Nové smlouvě dostal jeho začátek nový a důležitý význam, dali jej otcové ve starocírkevních perikopách ke čtení na tuto neděli. První po Křtu Páně. Tady to všechno začalo. (Záznam z Brna, kázání od 00:24:00)

Klasika. Navykli jsme si získávat svět přímou cestou, lidé zůstávají stranou a nebo zrovna za námi. Kristu Pánu stálo za tu námahu udělat to celé naopak, sestoupil i do Jordánu, zmáchal se a ponížil jako ten poslední ze všech, aby nás získal. Udělal to úplně obráceně, než to děláme my. Úplně jinak, než předpokládal skvělý stratég Jan Křtitel. A bylo to tak dobře. Nežádá si Pán Bůh, abychom neztratili ty obyčejné, ty nejbližší? Není jeho vůlí, abychom zvládli své stáří – a ti šťastnější své mládí, studium, krásu a možnosti? (Ke svátku Křtu Páně, Matoušovo evangelium 3:13-17; 1. dopis Janův 4:10n)

Určitě jste dnes v kostele četli text o třech mudrcích z východu. Dorazili zmateně na hrad do Jeruzaléma. A kdyby četli u pana Heroda malé proroky, věděli by, že správná adresa je v Betlémě a hned by je tam poslali. No což, ani tehdy se proroci moc nečetli… A já si dnes řekl, že zůstanu u textu z malého proroka Nahuma. Je v Heslech Jednoty bratrské, tak přece nebudu kličkovat! A moc jsem si pochutnal. Abyste si pomlaskávali se mnou, musíte do poznámek, které najdete na www.danielkvasnicka.cz Tohle je jen úvod a pozdrav za Léčebné a rehabilitační středisko Chvaly

„Hospodine, Pane náš, jak vznešené je Tvoje jméno po vší zemi…“ Zní mi v hlavě Oboroh a přemýšlím o hvězdách. Posílám Vám vánoční pozdrav. A prosbu za modlitby, ani Léčebné a rehabilitační středisko Chvaly se přes svátky nezavírá…

Ráno jdeme do práce za tmy, podvečer se vracíme také za tmy… Není proto divu, že rozsvěcíme tisíce malých světélek v oknech, na stromech či na dveřích. Nemáme rádi tmu. Dnes vyprávím o velkém světle pro naše životy. Čtou se texty: Izajáš 9:1; 1. Dopis do Korintu 4:5 a 2. Dopis do Korintu 4:5n

Na druhou neděli adventní čteme Izajášovo proroctví. S přílišnou lehkostí používáme velice nekonkrétní texty. Tak třeba ten náš dnešní z 7:10-17. Immanuel mohl být nějaký judský princ. Dívka (jak je asi správnější číst) či panna (jak jsme si zvykli číst) mohla být některá z příslušnic královského rodu a vůbec: Text patří do osmého století. Jak to tedy myslel Izajáš? To jsou těžkosti, že? A přesto, četla to spousta našich předků a ve všech těžkostech života je tato slova nadnášela a dodávala potřebné lehkosti. Tak to budeme číst opatrně a s vírou v dobro i my.

Já tu jen vyprávím příběh odposlechnutý v Léčebném a rehabilitačním středisku Chvaly. Na pozadí je mocný příběh o Ježíšově příjezdu do Jeruzaléma. Nám připadne, že na oslátku a bez pořádného bílého koně Ježíš přijíždí jako v Trabantu. Ale ne! To je jen zdání. Ježíš na oslátku vstupuje do role davidovského krále a Jeruzalémští tomu dobře rozuměli. Příběh o kralovickém volovi je taky zdánlivě plytký, ale má svou sílu, protože Pán Bůh zná všechno, s čím se potýkáme.

Podle textů Hesel Jednoty bratrské se čte na poslední neděli v církevním roce text o opatrných a pošetilých družičkách (Matoušovo evangelium 25:1-13) Tehdy olej, dnes nabíječky nebo powerbanky vyjadřují připravenost na příchod ženicha. Konec dějin je jako svatba. Ta dnešní a zítřejší spravedlnost je jako spravedlnost ženicha. Otevírá připraveným. Tak: Vzhůru! Jdeme se chystat. (Text kázání v Blogu)

Jsem člověk spíše za kameru, ale tady zase lezu ven… Před časem jsem přerušil pozdravy z Nového kostela v Litomyšli. Jednak toho bylo v posledních měsících hodně a pak – už nejsem v Litomyšli. A já se teď vracím. Neslibuji každou neděli, ale píšu pro hlouček pacientů v Léčebném a rehabilitačním středisku ve Chvalech… Často jim neřeknu všechno, Vám tady taky ne. Ale v Blogu, který video bude vždy doprovázet, najdete vše. www.danielkvasnicka.cz

Zase jedna sváteční řeč. Bylo blízko Velikonoc, těch posledních… (Jan 12:23-28) Evangelium Janovo dostalo písemnou podobu koncem prvního století. Jan si zapamatoval a zapsal z Ježíšových řečí a událostí to, co mu po desítkách let zmohutnělo do vyznavačských formulací, které čteme v evangeliu. A my na těch slovech stavíme svou víru a vyznání. Ježíšův obraz a jeho zvěst se stávají kompletními a srozumitelnými. Třeba ve věci slávy, volebních preferencí a zachování života. Poslechněte si, o čem budeme mluvit v neděli (17.3.2024) v Litomyšli a asi nejen tady.

„Cena se uděluje jako poděkování a uznání za přínos v oblasti ekumény křesťanských církví v Litomyšli, podpory jejich spolupráce a mimořádný zájem o občanskou společnost“ Poděkování: Pokud je to cena za ekuménu, nepatří jen mně, ale měl by tu se mnou stát se mnou František Beneš (jeho salesiánská parta), dnes Zdeněk Mach, Daniel Smetana (dnes má narozeniny) a pak Vera Pleskotová, Václav Hurt, Štěpán Klásek a teď i kolegové Klímové a Lukáš Rejman a další nejmenovaní bratři a sestry. To my všichni. A Bohu díky smysl ekumény vidíme v tom, že se navzájem neseme, nepoučujeme, ale respektujeme jeden druhého a snažíme se vzájemně na sebe navazovat. Ekuména ale není náboženské slovo. To dnes zapomenuté řecké slovo označuje obydlený svět, tedy byl to v antice veskrze civilní pojem, který zahrnuje dokonce živočišný a rostlinný svět i vše neživé. Přeji svému městu, aby mělo dost odvahy žít v té původní ekuméně s lidmi a přírodou. Přeji svému město dost odvahy a noblesy, se kterou nebudou pucovat jen pomníky rodáků, ale otevřou se cizím a zajímavým lidem.

Doc. Dr. Michal Altrichter, Th.D., jezuitský superior, Centrum Aletti, Olomouc. Tento zajímavý muž navštívil Poslaneckou sněmovnu a posloužil v kapli 11.7.2024

Pro ty, kterým se nepodařilo přijít, je tu alespoň pozdrav a povzbuzení do práce. Ráno ve čtvrtek 27.6.2024 s námi byl P. Miroslav Auxt, farář Římskokatolické farnosti v Jílovém u Prahy

Hostili jsme farářku Annu Kampl z Vídně Simmeringu, která má český původ. Pochází z Nové Paky, kořeny má v ochranovské Jednotě bratrské. Simmering je pro luterskou evangelickou církev ve Vídni a v celém Rakousku netypickým sborem. Glaubenkirche si postavili vnitřní utečenci vystěhovaní od rakouských hranic po druhé světové válce, když jejich území připadlo sousedním státům. Vystěhovalci a utečenci zůstali otevření běžencům a pracují s nimi.

30. 5. 2024 nás navštívil P. Filip Jan Rathouský OFM, administrátor Římskokatolické farnosti u kostela Panny Marie Sněžné Praha-Nové Město.

Oficiální klip pro Noc kostelů 2024

22. 5. 2024 s námi slavil Eucharistii bratr P. Mgr. Jakub Karel Berka O.Praem., farář Římskokatolické farnosti u kostela sv. Ludmily v Praze na Vinohradech. Vzkazuje, že se modlil za všechny a za všechno…

Sandra Silná vyprávěla o otevřenosti církve, ochotě doprovázet lidi v lepších i horších chvílích života. Ranní „Snídaně pro duši“ přinesla dobrý rozhovor plný vzájemného naslouchání různých tradic a způsobů chápání třeba manželství, rozvodů a nových začátků párového života.

V Praze bude 18. května první ročník festivalu Kali Sara. Festival je inspirován tradičním setkáním Romů ve francouzské vesnici Saintes Marie de la Mer a slavností svaté Sáry, která je pro mnohé symbolem romské identity a víry. V rámci festivalu bude v Praze odhalena socha Kali Sary, kterou 10. května 2024 vysvětil farní vikář z Jindřichova Hradce P. Miroslav Štrunc v kapli Poslanecké sněmovny. Romové, média i důstojný pán byli hosty p. poslance Hayato Okamury.

Byl to už tradiční formát snídaně pro duši, tentokrát po dlouhém večerním jednání Sněmovny. Uvedl jej pan poslanec Matěj Ondřej Havel, protože jeho kolegyně musely být jinde. Téma? Pokoj či pohoda a klídek. Vylučuje se to? Doplňuje a nebo je přeci jenom v každém tom slovu něco jiného. A ten pokoj moc neumíme. Skutečný pokoj je darem a na nás je, abychom jej hledali, přijímali a zachovávali.

Učedníci Krista Pána byli po vzkříšení zavření v kapli, tak bychom to dnes řekli. Schovávali se před předáky Židů. Byl to strach z vlastních, strach, který vyvolává sektářské myšlenky. Ježíš jim dvakrát řekl: „Pokoj vám!“

6. 3. 2024 byl při snídani pro duši, už třetí v pořadí, hostem Václav Vacek. Římskokatolický kněz má na srdci svět, v němž nikdo nebude ponižován. Přítel ani nepřítel. Můžeme chtít mír, ale my s ním neumíme zacházet. My jsme jej neuhlídali! Na tom musíme pracovat. A Václav Vacek vykřikl: „Já bych chtěl být jako Gándhí! Když naše děti vykřiknou, že by chtěli být prezidentem, tak bychom to měli podporovat! V Letohradě kdysi pobíhala po náměstí malá holčička, Madlenka, Madlenka Korbelová. A ona nakonec byla ministryní zahraničních věcí USA…“

29. 2. 2024 byl ve sněmovní kapli Miloš Rejchrt. Evangelický farář na odpočinku je znám jako disident a mluvčí Charty 77. Po ztrátě státního souhlasu k výkonu duchovenské služby byl topičem v kotelně. Zakládal Redakci náboženského vysílání v Českém rozhlasu. V kritických dobách byl také členem Rady České televize.

Snídaně pro duši #2, hostili jsme řeholnici. Angelika Ivana Pintířová je česká řeholnice, boromejka. Původně zdravotní sestra je nyní vychovatelkou ve výchovném ústavu v Křešíně na Pelhřimovsku, pracuje jako diecézní ředitelka pro Papežská misijní díla, a je jedním z moderátorů nedělního pořadu Jak to vidí… v Českém rozhlase. Ošetřovatelské a pedagogické vzdělání na FF UK si překvapivě rozšířila také o DAMU a vyučuje dramatickou výchovu ve Svatojánské koleji. V roce 2011 byla jednou z řádových sester, které pečovaly o prezidenta Václava Havla v závěru jeho života.

Pozdrav všem, kteří se ve čtvrtek 8.2.2024 nedostali do kaple Poslanecké sněmovny k rannímu zastavení. Sloužil P. ThLic. Mgr. Bc. Bonaventura Ondřej Čapek OFM, farní vikář Římskokatolické farnosti u kostela Panny Marie Sněžné Praha-Nové Město.

Ve čtvrtek 25.1.2024 vedla ranní zastavení v kapli Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR paní ThDr. Lenka Selčanová, farářka Církve československé husitské v Roudnici nad Labem, Vystudovala pedagogiku, psychosociální vědy a teologii. Pracuje jako učitelka na základní škole Osmička, z.ú.

Nový formát setkávání s hosty, který si vybrali sami poslanci a kaplani jim pomohli zařídit hosty. Ve středu to byla ohromná únava po nočním jednání, jiskřivé téma, dynamický výklad, skvělá diskuse, úžasná káva… A pak rychle do práce. Na devátou zase „u strojů“…

18.1.2024 byl v kapli Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR milý host: Jeho Excelence Mons. ThLic. Ing. Stanislav Přibyl, Th.D., CSsR, jmenovaný biskup litoměřický, generální sekretář ČBK, generální vikář litoměřické diecéze.

Chtěli jsme popřát všem, úplně všem. A pokud jsme v tom mluveném projevu na někoho z Vás zapomněli, pak je to jen souhra okolností, neciťte se stranou. Všem a s radostí jsou k službě P. Milan Hanuš a Daniel Kvasnička

Pozdrav Pavla Černého, emeritního předsedy Ekumenické rady církví v ČR, a slovo k Vánocům. Stejně je ale nejlepší ta zmínka o arabském pastorovi z kostela Ježíšova domova v Nazaretě, který se stará o arabské, židovské i křesťanské chudé. A izraelská policie nad ním a jeho prací spolehlivě bdí…

Na svátek svatého Ondřeje se sešli ke svému pravidelnému setkání poslanci, senátorky a zaměstnanci Parlamentu ve čtvrtek 30.11.2023 ráno. Mši svatou sloužil ThLic. PaedDr. Martin Jozef Bartoš, O.Praem., PhD., převor Strahovského kláštera. Host při promluvě použil příměr učitele náboženství…

Všemohoucí Bože, pamatuj na ty, kdo pro svou víru procházejí těžkostmi, pronásledováním a diskriminací. Dej, aby všichni lidé porozuměli tomu, že jsou všichni ve své rozmanitosti stvořeni ke Tvému obrazu a že jsou si všichni rovni bez ohledu na rozdíly mezi nimi. Pomoz každému z nás spatřit Svou tvář i v těch, kteří nejsou k našemu obrazu, jejichž kultura a víra se odlišuje od té naší. Shlédni na všechny trpící včetně lidí, kteří jsou zkoušeni válkou na Ukrajině a teroristickou agresí vůči Izraeli. Pamatuj na unesené občany Izraele a dej se ať v brzkém čase navrátí do svých domovů. Pamatuj na trpící na palestinské straně, které si teroristé berou za živý štít. Vykořeň zlo a dej světu spravedlnost a mír. Dej, abychom nezapomínali na všechny, kdo potřebují naši pomoc a zastání, a ať porozumíme tomu, že i když kvůli každému z nás byl stvořen svět, jsme jenom prach a popel, a i když jsme jenom prach a popel, svět byl stvořen kvůli každému z nás, protože člověk je světlem Hospodinovým ve světě. A řekněme: Amen.

Červená středa je kampaň s heslem Make a stand for faith and freedom (Společně za víru a svobodu), která vznikla na britských ostrovech. Iniciativa chce propagovat víru i toleranci ve společnosti a podpořit solidaritu s obětmi pronásledování či být hlasem proti násilí a útlaku vykonávaného ve jménu náboženství. Červená je barva krve, mučednictví; světlo je symbolem naděje v temnotách. Iniciátorem je britská pobočka křesťanské organizace Aid to the Church in Need (u nás známá spíše jako Kirche in Not). Více informací o letošní Červené středě naleznete na webu www.cervenastreda.cz nebo na Facebooku www.facebook.com/cervenastreda

Asi se vám ještě nepovedlo zahlédnout interiér a cestu do kaple Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Tady jsou první záběry…

V úterý 29. března 2016 byla v prostorách Šternberského paláce slavnostně otevřena kaple Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Autorem projektu je významný český architekt Josef Pleskot. Koncept byl konzultován s představiteli katolické církve, zástupci Ekumenické rady církví i se členy židovské obce.

Kaplanka britského parlamentu Revd Rose Hudson-Wilkin ve videu představuje svou práci. Podoba služby kaplanů v parlamentech jiných zemí je závislá na kultuře a dějinách této služby. Některé parlamenty vůbec kapli nemají.